Duchovní péče

Život každého z nás je nepřetržitým řetězem různých situací. Některé z nich jsou milníky, jako například naše narození, volba životního partnera stvrzená uzavřením manželství nebo ztráta blízkého člověka ve smrti, která koneckonců čeká každého z nás. Jsou ale i jiné situace, někdy radostné, jindy krizové. Když se na svůj život podíváme více zblízka, můžeme s jedním spisovatelem konstatovat, že náš život je vlastně bez všedních dnů. Je dobře, že nežijeme sami. Kromě našich přátel je nám nablízku i instituce, která se nazývá církev. Na následujících stránkách můžete přijmout pozvání prožívat své životní situace s církví, která je vám k dispozici.

Každá křesťanská církev má své speciality. Odrážejí její historický vývoj, důrazy, které klade na to základní mezi člověkem Bohem, na vztah víry. Katolická církev má oněch specialit poměrně mnoho. Jsou krásné, je hezké je pozorovat, ale někdy se stává, že jim ne zcela rozumíme. Následující stránky chtějí přinést vysvětlení k tomu, co bychom mohli nazvat specialitami katolickými.

Není jen jedna křesťanská církev stejně tak, jako křesťanství není jediné náboženství. Pestrost křesťanských církví a vyznání není něco, z čeho bychom se měli radovat. Kristus, když založil církev, chtěl, aby byli jeho učedníci zajedno. Staletí křesťanských dějin přineslo mnoho sporů a roztržek. Naštěstí v posledních desetiletích narůstá touha po jednotě všech křesťanů, a toto hnutí se nazývá ekumenické (což je slovo z řečtiny, které znamená něco jako společný dům). Pak tu jsou abrahámovská náboženství, nazvaná podle společného praotce ve víře – Abraháma. Mezi ně patří křesťané, židé a muslimové. Často slyšíme, že mezi těmito náboženstvími je nemálo napětí a dokonce násilí. Musíme se učit spolu žít. Nakonec je na světě mnoho dalších náboženství, pro nás z křesťanského kouta světa se jeví jako více či méně exotická.Musíme tedy žít nejen s pohledem upřeným sami k sobě, ale s vědomím, že nejsme na světě sami. K mezináboženskému dialogu patří tolerance a vzájemná úcta. Základní účel všech náboženství je koneckonců stejný: vztahovat se k něčemu či někomu vyššímu, žít jako ti, kterým je země svěřena do péče a nikoli k drancování a životu na úkor jiných.