Svátosti a obřady

Obřady katolické církve se vyvíjely od počátku existence církve. Některé symboly jsou starověkého, dokonce předkřesťanského původu, jako světlo a voda jako symboly života, olej jako symbol síly a vyvolení, kadidlo jako symbol modlitby stoupající k Bohu. Ne všechny symboly byly přijímány hned, například kadidlo si muselo cestu do křesťanské bohoslužby pracně proklestit, protože bylo původně symbolem pohanských obřadů. Oheň je zase symbolem, který se do liturgie dostal až v raném středověku díky germánským vlivům.

Kristus ustanovil několik událostí v životě křesťana, kterým chtěl dát svým zaslíbením jistotu, že kdo vykoná určitou věc, dostane u něj potřebnou milost. Tyto okamžiky se nazývají svátosti a jejich klasická definice zní, že jsou to viditelná znamení neviditelné milosti. Vykonání obřadu křtu politím vodou a proslovení příslušných slov garantuje milost, že jsme se stali Božími dětmi, členy církve, byli jsme očištěni od všech hříchů. To jsou všechno neviditelné skutečnosti, ale my je dokonce můžeme díky vykonanému viditelnému znamení zapsat do matriky a vydat o tom potvrzení. Těchto událostí je sedm, a jsou to: křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření (zpověď), svátost pomazání nemocných, svátost svěcení kněžstva a manželství. Další obřady, jako různá žehnání nebo vysvětlující obřady ke svátostem, se nazývají svátostiny. Svátosti a svátostiny jsou jádrem křesťanské bohoslužby. Dále k ní patří četba Bible, modlitba liturgie hodin a různé další modlitby a úkony. Protože jsou prvky křesťanské bohoslužby starodávného původu, je potřeba je stále vysvětlovat a pečovat o ně, aby se nestaly mrtvými obřadními úkony.