Papež

Slovo papež pochází z latinského slova papa, což je zdrobnělina slova otec. Je hlavou katolické církve. Je suverénem státu Vatikán, nejmenšího státu na světě. Zároveň je biskupem města Říma. Podle učení katolické církve je zástupcem Ježíše Krista na zemi a nástupcem apoštola Petra, prvního mezi apoštoly. Papežem se může stát pokřtěný muž a stává se jím volbou. Zpravidla je volen ze středu kardinálů a volební akt se nazývá konkláve. Papež je zvolen na doživotí, ale může se svého úřadu vzdát. Po volbě si papež volí jméno a současně přestává užívat své jméno a příjmení. To je zvyk od 6. století, tehdy byl zvolen papežem Mercurius, a protože jeho jméno bylo jménem pohanského boha, změnil si jméno na Jan II. Posledním papežem, který si jméno nezměnil, byl Marcel II. v roce 1555. Poslední papežové se jmenovali Jan, Pavel, Jan Pavel, Benedikt a František. Papež nosí bílou kleriku, je přepásán bílým cingulem a na hlavě má bílou čepičku zvanou solideo. To je tradice, kterou v 16. století zavedl papež Pius V., který byl dominikán a i jako papež nosil svůj bílý hábit.

Papež je garantem jednoty církve, protože je prvním z biskupů, tak jako Petr byl prvním z apoštolů. Už sv. Ignác Antiochijský (+117) přisuzuje římskému biskupovi primát, když popisuje římskou církev jako tu, která „předsedá v lásce“. Posledním výrokem k papežskému primátu je dogma o papežské neomylnosti a přiznání papeži nejvyšší jurisdikce v církvi během Prvního vatikánského koncilu (1869–1870). Papež je ovšem neomylný, pouze pokud slavnostně vyhlašuje něco ve věci víry a mravů, jinak se pochopitelně může mýlit. Papežové od sv. Řehoře Velikého (590–604) nazývají sami sebe „servus servorum Dei“ – služebník služebníků Božích. Vystupování papežů je zpravidla velmi skromné, jak to naznačuje i první vystoupení papeže Benedikta XVI. (2005–2013): „Po velkém papeži Janu Pavlu II. kardinálové vybrali mne, prostého a pokorného dělníka na vinici Páně. Těší mě, že Pán dokáže pracovat a jednat i s nedostatečnými nástroji. Především se ale svěřuji vašim modlitbám. V radosti Krista Zmrtvýchvstalého, v důvěře v jeho trvalou pomoc, vykročme dále. Pán nám pomůže a Maria, Jeho nejsvětější Matka, stojí po našem boku. Děkuji!“