Liturgický (církevní) rok

Liturgický rok je v křesťanském prostředí souhrn svátečních dnů a liturgických období sestavených do pevné struktury, která se každý rok opakuje. Základními svátky jsou slavnosti Narození Páně a Zmrtvýchvstání Páně, tedy Vánoce a Velikonoce. Těmto svátkům předchází přípravné doby: před Vánoci je to Advent, před Velikonocemi postní doba. V návaznosti na Velikonoce se slaví ještě další svátky: 40 dní po Velikonocích slavnost Nanebevstoupení páně, padesátý den po Velikonocích Letnice neboli slavnost Seslání Ducha Svatého, následuje slavnost Nejsvětější Trojice. Adventní, vánoční, postní a velikonoční doba je potom ve zbytku roku doplněna liturgickým mezidobím, které klade důraz na křesťanský život tady a teď. Tento kalendářový okruh se nazývá temporál a pohybuje se podle data Velikonoc a podle toho, na který den v týdnu připadne slavnost Narození Páně. Druhým okruhem je tzv. sanktorál, kalendář svátků svatých, který je až na výjimky pevně spjat s konkrétními daty. S liturgickými dobami je také spojena liturgická barva: pro vánoční a velikonoční dobu, pro svátky Páně a svátky svatých, kteří nebyli mučedníky, je to barva bílá, pro adventní a postní dobu a pro pohřební mše se užívá fialová barva, pro svátky mučedníků, na Květnou neděli, Velký pátek a slavnost Seslání Ducha Svatého je užívána červená barva a pro liturgické mezidobí barva zelená. Růžová barva jako světlejší fialová se užívá uprostřed kajících dob pouze dva dny v roce – o třetí neděli adventní a čtvrté neděli postní. Liturgický rok je spojen i s dalšími zvyky, například žehnáním pokrmů o Velikonocích nebo žehnáním vody, kadidla a křídy o slavnosti Zjevení Páně (6. ledna).